Sestry františkánky pod ochranou Svaté Rodiny
Komunitní život bez humoru by byl prakticky neudržitelný. Smích je pro nás mnohdy nejlepším lékem na únavu po dlouhém dni služby. Radost je důležitou součástí duchovního života.
Ano, ticho má v našem klášteře své místo a důležitost, jsou to chvíle pro modlitbu a setkání s Bohem. Ale třeba u společného stolu bývá u nás stejně rušno jako v běžné rodině.
I u nás musíme řešit, kdo připraví večeři, kdo půjde na nákup, kdo uklidí chodbu, nebo kdo zapomněl zase zhasnout světlo…😊
Sdílený život znamená přijímat druhé takové, jací jsou. To je někdy velmi náročná, ale krásná škola. Nevybíráme si spolusestry podle sympatií, povahy ani životního stylu. Komunita je dar i úkol zároveň. Zjišťujeme, že trpělivost s druhými není možná bez trpělivosti se sama sebou. Komunita totiž velmi rychle odhalí i naše slabosti. Ale právě zde se řeholní život stává pravdivou cestou k hlubší lásce a odpuštění.
V komunitě najdete pestrou škálu rozmanitosti sester. Některé jsou velmi tiché, jiné extrovertní a společenské. Některé mají rády knihy, jiné spíše práci mezi lidmi.
Počítače, notebooky, mobilní telefony, e-mail – to všechno dnes patří k běžné práci v mnoha komunitách. Nechceme se však tímto nechat svázat, spíše využít prostředky k plodné činnosti pro službu a pro evangelizaci.
Nejvtipnější zážitky jsou ty, které vzniknou zcela nečekaně a nejsou zdrojem napětí, ale promění se v historku, která se pak dlouho traduje…Třeba když jde sestra do obchodu a vykoupí úplně všechny sněhuláky, protože chce na Vánoce obdarovat všechny sestry v komunitě 😊. Nebo když sestra stojí na zastávce tramvaje a náhle jí vítr odnese závoj😊. Anebo když se sestry přihlásí na florbalový zápas a k údivu všech vyhrají zlatý pohár 😊.
Jako františkánky jsme úzce spjaté s chválou stvoření po vzoru svatého Františka. Je naší radostí pobývat na čerstvém vzduchu, vnímat přírodu a krásu kolem nás. Mnohé sestry si rády psychicky odpočinou při práci na zahradě…
Askeze neznamená, že člověk nesmí mít radost třeba z dobře uvařené polévky. Máme radost, když se povede chutné jídlo, zvlášť když je pak příležitostí k setkání a propojení s lidmi.
Svůj život dáváme i pro službu druhým. Na každém místě má být sestra kromě dobré vůle i odborně vzdělaná a pro službu připravená. Sestry tedy studují zdravotnické obory, pedagogiku, teologii i jiné obory pro požehnané působení mezi lidmi.
Žijeme dohromady, jdeme stejným směrem, jde nám o stejné dobro, avšak mnohdy rozlišování potřebuje čas, modlitbu a trpělivé naslouchání Božímu hlasu. To proto, že společně hledáme, kudy nás chce Pán vést.
Právě v malých věcech se žije opravdová věrnost. Františkánské sestře je blízká obyčejnost a prostota dne, ve které však dokáže zahlédnout mnoho Božích obdarování. Bůh je nám nejblíže v jednoduchých momentech, nikoli v okázalých akcích.
Říká se: „Kdo zpívá, dvakrát se modlí“ - i v našem společenství má hudba a zpěv svou tradici a své krásné místo při bohoslužbách i při rekreaci..
Spíše naopak - náš zasvěcený život je způsob, jak být světu blízko – skrze modlitbu, službu a solidaritu.
